NĚCO TADY ZABÍJELO....

(INTRO) (mluvené / sbor)

Něco tady zabíjelo…

a nebyl to vlk.

Mlhy si pamatují víc

než kroniky a kázání.

(SLOKA I)

Francie spí pod horami,

krev se vpíjí do hlíny,

kříže hlídají cesty

a modlitby ztrácí sílu.

Zvony zní, ale nechrání,

strach má hlad a tvar,

říkali: „Vlk.“

Jenže vlk by nelhal tak.

(PŘEDREFRÉN)

Lov začal bez odpovědí,

pravda zůstala stát,

když dav chce klid,

radši uvěří lži než ranám.

(REFRÉN) (VELKÝ, SBORY)

To nebyla šelma z lesa ven,

to byl stín v lidských stopách.

Něco tu chodilo vzpřímeně,

s modlitbou na rtech a krví v dlaních.

To nebyl vlk, ne legenda,

to byla doba bez tváře.

Bestie žije, když se bojíš,

a mlčíš dál.

(SLOKA II)

Teorie rostou jak plameny,

každá slibuje spásu,

lovci míří do tmy

a tma si vybírá čas.

Krása a násilí v jednom obraze,

ocel zpívá, kosti prasknou,

někdo bojuje tělem,

jiný tahá za provázky.

(REFRÉN)

To nebyla šelma z lesa ven,

to byl stín v lidských stopách.

Něco tu chodilo vzpřímeně,

s modlitbou na rtech a krví v dlaních.

To nebyl vlk, ne legenda,

to byla doba bez tváře.

Bestie žije, když se bojíš,

a mlčíš dál.

(MOST) (RHYTMICKÝ ZLOM / EPICKÝ)

Kdo určuje, co je pravda?

Kdo loví a kdo jen ukazuje směr?

Když strach dostane jméno,

monstrum má klid a čas.

(sbory)

Vidíš ji v mlze…

Slyšíš ji v tichu…

Bestie se směje,

protože ji chrání dav.

(BREAK) (POMALÝ, TĚŽKÝ)

Co když to nebyla minulost?

Co když se jen převlékla?

Co když čeká na další noc,

kdy někdo řekne: „To nic nebylo.“

(FINÁLNÍ REFRÉN) (MAXIMUM)

To nebyla šelma z lesa ven,

to byl stín v lidských stopách.

Něco tu zabíjelo tehdy

a něco tu dýchá i v nás.

To nebyl vlk, ne legenda,

to byl strach, co dostal hlas.

Bestie žije, když se bojíš…

a mlčíš dál.

(OUTRO) (SBORY / DOZVUK)

Něco tady zabíjelo…

a možná jen čeká,

až znovu

uvěříme

špatnému vysvětlení.