„Ve stínech Albionu“

(Intro – pomalé, mrazivé kytary, zvuky větru a mlhy)

Mlhou zahalené hrady, v prastarých lesích skrytý stín,

kde mrtví šeptají jména těch, co padli pro bohy dřív než čas.

Řeky rudé jako ztracené duše tečou tiše pod měsícem,

a staré stromy krouží nad hroby rytířů, co nikdy neodešli.

(Verse 1)

Na pahorcích zkázy, kde hradby krvácejí do noci,

poutníci hledají věčnou sílu, co spočívá v tajemství krve.

Meče zlomené, prapor zničený,

ale stíny stále zpívají hymny dávných bohů.

(Chorus – melodický, blastbeat, atmosférická harmonie)

Krev Albionu, v mlze se třpytí,

stíny minulosti, co duši svírají.

Staré rituály, zapomenuté modlitby,

v noci se rodí, v temnotě vládnou.

(Verse 2)

Kostely spálené, oltáře prolité,

a v močálech černé vody odrážejí krvavý měsíc.

Pohanské kruhy, zakleté kameny,

duše bohů šeptají, jak čas se nikdy nevrátí.

(Bridge – rychlé riffy, blastbeat, melancholický lead)

Z temných hor se valí bouře,

vítr nese jména padlých rytířů.

Krev na kameni, stíny tančí v ohni,

Albion, země starých kleteb, vstává v noci z popela.

(Chorus – intenzivně, orchestrální harmonie)

Krev Albionu, v mlze se třpytí,

stíny minulosti, co duši svírají.

Staré rituály, zapomenuté modlitby,

v noci se rodí, v temnotě vládnou.

(Outro – pomalé, melancholické, mrazivé)

A když první slunce pohladí zpustošené hory,

zůstane jen ozvěna krvavých rituálů.

Albion v temnotě, věčně nezapomenut,

v srdci noci zpívá krev dávných bohů.

---