KAPŘÍKŮV VÍKEND SLÁVY“

(Intro – melodické kytary nad ranní mlhou)

Vstává den, když rosa studí,

ticho zpívá nad řekou.

Srdce bije, cesta budí,

víkend volá válkou s vodou.

(Verse 1)

Na ramenou tažná síť snů,

udice jak meč, co časem zkrotil proud.

V dálce lesy zpívaj hymnu,

že dneska rybář stane se svou hrdou hroud.

Slunce pálí na štíty oblaků,

vítr hladí řeku jako starý král.

A my jdeme dál – přes kraj mokřadů,

kde příběh kapřík napsat se nechal.

(Pre-Chorus)

Voda šeptá, proud se směje,

že v hlubinách se skrývá dar.

Ten, kdo věří, sílu zleje,

a přírodě dá starý žár.

(Chorus – epický, melodický)

Óóó – víkend, co stvořil návrat k síle,

óóó – kapřík vzedmul hrdé vlny řek!

Příroda v kráse, v zelené chvíli,

nám otevřela svůj mýtický svět.

Óóó – kde každý z nás se válečníkem stává,

óóó – rybářský hrdina svou zbroj si nese!

(Verse 2)

Sedíme v tichu, jen voda dýchá,

v kruzích co kreslí vlastní runy.

Čas jako by přestal být lichá,

když čekáš, až prut se naplní touhou luny.

A pak to přijde – rána jak hrom,

vlna se zvedá, prut zaboří se v dlani.

Kapřík bojuje – jeho síla je strom,

který se nechce zlomit na žádné straně.

(Pre-Chorus)

Hlubina volá, duše hoří,

v tomhle boji není slabých stran.

Příroda píše kroniky moří,

a my jsme hosti jejích bran.

(Chorus)

Óóó – víkend, co stvořil návrat k síle,

óóó – kapřík vzedmul hrdé vlny řek!

Příroda v kráse, v zelené chvíli,

nám otevřela svůj mýtický svět.

Óóó – kde každý z nás se válečníkem stává,

óóó – rybářský hrdina svou zbroj si nese!

(Bridge – pomalé, atmosférické, mystické)

V tichu stromů, kde mech je oltář,

vzpomenem chvíle, kdy čas byl náš.

Oheň u břehu, stíny hrál starý čar,

a víkend vytesal svůj věčný vzkaz.

(Final Chorus – mohutný)

Óóó – víkend vítězů, příběh co trvá,

óóó – kapřík, příroda a přátel smích!

Krajina zpívá, v srdci se uchová,

že boj s proudem píše kroniky svých.

Óóó – ať další výpravy čekají v mlze,

óóó – víkend se podařil, žije v písních!

---