Dorota

(SLOKA I)
Dorota chodí tiše,
jak ráno po dešti,
v očích má klidnou hloubku,
co člověka utiší.
Nepotřebuje slova,
co křičí do světa,
stačí když se usměje,
a všechno dává smysl.

(SLOKA II)
Dorota voní létem,
když večer zvolna chladne,
její smích je světlo,
které zůstane, když ostatní zhasne.
Drží svět tak lehce,
jako by vážil nic,
a přesto když se vzdálí,
chybí víc, než by kdo řekl.

(REFRÉN)
Doroto, zůstaň chvíli stát,
a nech ten čas jen tak plynout,
v tvém tichu se dá dýchat,
v tvém pohledu je domov můj.
Doroto, když řekneš mé jméno,
svět je najednou blíž,
a všechno, co jsem hledal,
je v tom, jak se na mě díváš.

(SLOKA III)
Dorota nemá korunu,
a přesto vládne srdci,
ne silou, ne sliby,
ale tím, že je skutečná.
Když se dotkne ruky,
není v tom žádná póza,
jen jistota, že některé věci
mají zůstat navždy.

(MOST)
Možná ani neví,
kolik světla nosí v sobě,
kolik ticha promění
v něco, co se nedá pojmenovat.
A možná právě proto
je tak vzácná,
protože nikdy nehledá obdiv,
jen obyčejné chvíle.

(REFRÉN)
Doroto, zůstaň chvíli stát…

(OUTRO)
A když se večer zavře den
a svět se ztiší víc,
Dorota zůstane v myšlenkách
jako píseň, co nechce skončit.

Romantic piano ballad, soft strings, gentle male vocal, emotional build up, warm intimate mood