Kluci z kopce

Na kopci nad Bědovicema, kde vítr řeže tvář,

žijou tam divný existence – každej trochu zvlášť.

Barák nakřivo, vrata drží jen tak tak,

a když foukne severák, tak lítá i ten plakát.

Pepa první vstává – nebo spíš padá z postele,

kafe chutná jak asfalt, ale drží ho v neděli.

„Dneska budu makat!“ – to říká každej den,

ale než se rozkouká, už sedí zas ven.

Hej, kluci z kopce, co maj vítr v hlavě,

život berou po svým – a někdy dost hravě!

Hej, kluci z kopce, u Orebu kraj,

když se večer rozjedou, tak celej kopec hraje!

Pepek spravuje všechno – co jde i co nejde,

jednou opravil plot… a teď se hodně hýbe.

Honza má teorii na každej problém světa,

ale když přijde práce, tak zmizí jako meta.

V garáži je poklad – stará bedna s nářadím,

polovina nefunguje, ale bude

Ale když se sejdou, tak vznikne velkej plán:

„Uděláme něco!“ – a pak si dají panák, víno a pivo.

Hej, kluci z kopce, co maj vítr v hlavě,

život berou po svým – a někdy dost hravě!

Hej, kluci z kopce,

když se večer rozjedou, tak celej kopec hraje! Chlastá a chlastá (hey)

Někdy sedí potichu a koukaj dolů do vsi,

říkaj si: „Možná jsme blázni… ale kdo dneska není?“

A pak se někdo zvedne, otevře další láhev,

a svět je zas v pořádku – jak starej dobrej nářez.

Ráno přijde kocovina, realita klepe na dveře,

ale kluci z kopce se tomu stejně vysměje.

„Život není sranda?“ – tak proč se nesmát víc,

když máš kolem sebe partu, co drží víc než klíč.

Na kopci nad Bědovicema to pořád žije dál,

žádnej velkej příběh – jen obyčejnej král.

Každej má svůj styl a každej trochu zmatek,

ale dohromady? To je sakra dobrej spolek!

Hej, kluci z kopce, zvedněte sklenice,

na všechny ty průšvihy – i malý pravdy!

Hej, kluci z kopce, u Orebu kraj,

dokud hraje rock’n’roll, tak se máme fajn!