Bílý úsvit

(Sloka 1)

Listí spadlo, zima se blíží,

tma se plíží, noc tiše hýří.

Vítr zpívá, starý strom se kloní,

v mrazivém objetí se svět ztrácí, sbor duší volá.

Kroky v bílém, stopy na sněhu,

srdce bije, chladná krev v žilách.

Měsíc svítí, stříbrná je krajina,

noc a den se mísí v nekonečném boji.

(Refrén)

Padá sníh, padá z nebe,

bílý úsvit, chladná krev.

V ohni duší, v srdci vášeň,

zima vládne, světlo v nás!

(Sloka 2)

Stíny tančí, plameny v očích,

zrozeni z popela, v rytmu kovových srdcí.

Kov a led, zbroj a slzy,

v mrazivém větru hledáme své sny.

Zvony bijí, hromy v horách,

tryská ocel, válka začíná.

Ale v tom sněhu, v tichu noci,

nacházíme klid, sílu a moc.

(Refrén)

Padá sníh, padá z nebe,

bílý úsvit, chladná krev.

V ohni duší, v srdci vášeň,

zima vládne, světlo v nás!

(Most)

Sněhové bouře, válka a zpěv,

stíny padnou, ale stojíme pevně.

Ledová říše, plamen v srdci,

melodie kovu zní přes hory!

(Sloka)

Rukou se dotýkám zmrzlých hvězd,

v očích tvých zrcadlí se noc a den.

Ticho mluví, dech je kámen,

ale v rytmu metalu svět znovu plá.

Každá vločka, každý úder bubnu,

je zpěv duše, je nářek i boj.

A když přijde bílý úsvit,

my vstáváme, silnější než sníh a led.

(Refrén) (opakující):

Padá sníh, padá z nebe,

bílý úsvit, chladná krev.

V ohni duší, v srdci vášeň,

zima vládne, světlo v nás!

(Závěr)

Tak padá sníh, tak padá čas,

v rytmu kovu, v plamenech hlas.

Bílý úsvit, zrod nových dnů,

metal a sníh, v srdci náš stůl.

---