Dáša

(SLOKA I)

Dáša přichází s větrem,

co rozhýbe záclony v oknech,

v jejím smíchu je léto,

co zůstává i po podzimu.

Není tichá jako stín,

je spíš světlo v pohybu,

a kde se objeví na chvíli,

tam všechno ožije.

(SLOKA II)

Dáša mluví rychleji než déšť,

ale každé slovo má směr,

v jejích očích je jiskra,

co zapálí i chladný den.

Nečeká, až ji někdo najde,

kráčí si vlastní cestou,

a právě v té odvaze

je něco, co bere dech.

(REFRÉN)

Dášo, když se směješ,

svět je lehčí o kus,

v tvém smíchu mizí tíha

a všechno dává smysl.

Dášo, zůstaň ještě chvíli,

nech čas jen tak běžet dál,

v tvé blízkosti je radost,

která se nedá hrát.

(SLOKA III)

Dáša není jen jméno,

je to energie v srdci,

když se dotkne lehce ruky,

je v tom víc než náhoda.

Je jako první jarní den,

kdy vzduch voní nově,

a člověk má chuť věřit,

že všechno začíná znova.

(MOST)

Možná ani netuší,

jak snadno rozdává světlo,

jak dokáže z obyčejné chvíle

udělat něco výjimečného.

A možná právě v té spontánnosti

je její kouzlo,

protože některé ženy

nečekají na povolení zářit.

(REFRÉN)

Dášo, když se směješ…

(OUTRO)

A když se večer ztiší ulice

a den se pomalu ukládá,

Dáša zůstane v myšlenkách

jako radost, co se vrací.