„Orlická Koruna v Bouři“

---

(SLOKA I)

V údolí Orlice, kde mlha objímá kamenný práh,

stojí Kostelec jak věčný strážce, pevný v temných dnech.

Zvonice zpívá o mušketách a o bitvách,

a na dláždění zůstává otisk těch, co šli na věčný útěch.

Vítr rozechvívá staré lípy, šeptá jména dávných stráží,

každá ulice je kronika, v níž ocelová čest se vryla.

A když noc klesne jak opona na černé stáži,

město se probouzí v symfonii, kterou temnota kdysi skryla.

---

(SLOKA II)

Nad parkem pod zámkem, kde se světlo s mlhou třídí,

kráčí stíny válečníků s pochodněmi ve zmrzlých rukou.

Housle křičí jako šípy, v nichž staré příběhy sídlí,

a bubny duní jak kroky armád na tažení za hlubokou slzavou skokou.

Podél Orlice se proud rozzáří žárem oceli,

v jejím odrazu se lámou vzpomínky i budoucí přísahy.

A každý válečník ví, že zde se rodí dějiny smělý,

že v Kostelci se sny mění v povinnost, krev a slávu posvátných drah.

---

(REFRÉN)

🌙 Kostelci, město světla v bouři,

🌙 tvé zvony znějí, když temnota krouží.

🌙 Orlice chrání tě svou věčnou písní,

🌙 a válečníci z hlubin tvých ulic povstanou tiší i hrdí.

🌙 Tvá koruna září i v stínu noci —

🌙 město, jež přežije bouře i bohy.

---

(SLOKA III)

Když nad krajem stoupne mlha jako dech starých vojsk,

od zámku k řece se rozezní symfonie z dávných hodin.

Každá nota je meč, každý akord další lidský krok,

a operní hlas pozvedne město, které stojí i v časech, kdy padali jiní.

Kamenné cesty pamatují slzy i sliby velkých dnů,

a v jejich ozvěnách slyšíš smích i vzdechy zapomenutých stráží.

Tam, kde se světlo láme o proud, se setkává minulost s budoucí mocí,

a z temnoty vycházejí hrdinové, které píseň zpět povolává.

---

(SLOKA IV)

Na jižním okraji, kde se ticho mění v bojový chorál,

opera roste jak vítr, co se opře do střech i korun stromů.

A když poslední tóny rozechvějí kamenný sál,

z dýmu povstane armáda, už bez pout, bez hříchů, bez stonů.

Jejich zbroj zpívá, jak se lámou brány ze strachu,

hledí chladně svítí v blescích nad Orlicí.

A město ví, že stojí na prahu nového věku, na prahu prachu,

kde každý válečník chrání melodii, která vane věčností.

---

(MOST) (operní, mystický)

✨ Zvedni hlas, ó město v mlhách,

✨ nech čas se zlomit ve starých hrách,

✨ ať Orlice vede tě v tichých nocích,

✨ ať tví strážci stanou na nebeských rocích…

---

(REFRÉN) (finální, mohutný)

🌙 Kostelci, město světla v bouři,

🌙 tvá píseň zní, i když temnota krouží.

🌙 Hrdinové z dávných balad se vrací,

🌙 v tobě je ocel, co nikdy se neztrácí.

🌙 Koruna Orlice pones tě věky —

🌙 město, co stojí proti temnotě navěky.

---