Jiřína

(SLOKA I)
Jiřina kráčí podvečerem,
když den se sklání k zemi,
v jejích očích je ticho
a příběhy mezi řádky psané.
Nespěchá za slovy,
co zní jen na povrchu,
její pohled sahá hlouběji
a zůstává tam déle.

(SLOKA II)
Jiřina zná hodnotu času,
ví, že všechno má svůj běh,
v jejím úsměvu je jistota,
že není nutné se bát.
Není křehká jako květ,
je spíš strom v zahradě,
co stojí klidně i tehdy,
když vítr změní směr.

(REFRÉN)
Jiřino, v tvém klidu je síla,
co nepotřebuje slova,
když stojíš vedle mě,
svět zní o něco tišeji znova.
Jiřino, v tvém pohledu je domov,
kam se dá vždy vrátit,
v tvé blízkosti mizí pochybnost
a všechno se dá unést dál.

(SLOKA III)
Jiřina drží svět pevně,
ale nikdy ho nesvírá,
dává víc, než si vezme,
a nikdy to nepočítá.
Je v ní něco z dávných časů,
něco, co zůstává,
když ostatní věci mizí
a svět se rychle mění.

(MOST)
Možná ani netuší,
kolik klidu rozdává,
kolik neklidných nocí
promění v tiché ráno.
A možná právě v té opravdovosti
je její dar,
protože některé ženy
jsou světlem bez potřeby zářit.

(REFRÉN)
Jiřino, v tvém klidu je síla…

(OUTRO)
A když se noc opře o okna
a světla pohasnou,
Jiřina zůstane v srdci
jako jistota, že některé věci trvají.

Romantic nostalgic ballad, warm piano, soft strings, gentle male vocal, calm emotional build up