Františka

(SLOKA I)

Františka kráčí pomalu,

jak podzim po dláždění,

v jejím kroku je klid

a ticho bez vysvětlení.

Nenosí kolem sebe hluk,

jen jistotu v očích,

a když se dívá beze slov,

svět se na chvíli zastaví.

(SLOKA II)

Františka voní domovem,

čerstvým chlebem a dřevem,

je v ní teplo večerů,

kdy není třeba spěchat.

Nechce být středem všeho,

a přesto je středem dní,

protože tam, kde stojí ona,

tam všechno drží tvar.

(REFRÉN)

Františko, zůstaň blízko,

když vítr zesílí,

v tvé náruči je místo,

kde se člověk neztratí.

Františko, když řekneš mé jméno,

svět zní tišeji a líp,

v tvé přítomnosti je klid,

který se nedá ničím vzít.

(SLOKA III)

Františka není bouře,

je spíš pevný strom,

co stojí i když kolem

všechno ztratí směr.

Drží svět bez okázalosti,

jen obyčejně, lidsky,

a právě v té prostotě

je její síla největší.

(MOST)

Možná ani netuší,

jak hluboko sahá její vliv,

jak dokáže z jediné chvíle

udělat vzpomínku na celý život.

A možná právě v té tichosti

je její krása,

protože některé ženy

nemusí zářit, aby svítily.

(REFRÉN)

Františko, zůstaň blízko…

(OUTRO)

A když se večer ztiší dům

a světla pomalu pohasnou,

Františka zůstane v srdci

jako domov, který nezmizí.