KOLEJE, CO NEVEDOU ZPĚT

---

(INTRO) (Vítr, vzdálený vlak)

Krajina mlčí.

Koleje si pamatují víc než lidé.

Každá cesta má cenu.

Ne každá má návrat.

---

(SLOKA I) (Mužský hlas)

Vlak se řeže zelení jak čepel,

pole se klaní pod jeho tahem.

Sedím u okna a počítám roky,

co zůstaly v tunelech paměti.

Stromy stojí jak němí svědci,

každý z nich viděl odchod i strach.

Tady se nebojovalo zbraní,

ale tichem… a čekáním.

---

(PRE-REFRÉN) (Napětí)

Každá stanice je rozhodnutí,

každý rozjezd malá válka v nás.

---

(REFRÉN) (Plný, epický)

Tyhle koleje vedou dál,

přes ztráty, co nikdo nepočítá.

Tyhle koleje vedou dál,

i když srdce zůstalo stát.

Války se nevedou jen na mapách,

některé hoří v nás… potichu.

---

(SLOKA II) (Hlubší emoce)

Starý motor dýchá jako veterán,

pamatuje víc než jeden režim.

Kolik lidí vezl pryč beze slov,

kolik snů zůstalo na perónu stát.

Děti dnes mávají z polí,

netuší, kolik slz tu spadlo.

Krajina se uzdravila,

paměť ne.

---

(REFRÉN II) (Silnější)

Tyhle koleje vedou dál,

skrze lesy, co pohřbily strach.

Tyhle koleje vedou dál,

ale minulost jede s námi.

Války nekončí podpisem,

jen se naučí mlčet.

---

(MOST) (Tiché zpomalení)

Někdo se vrátí jiný,

někdo už nikdy.

A vlak jede dál,

protože musí.

---

(SLOKA III) (Gradace)

Viděl jsem pole zlatá jak slib,

a lesy tmavé jak vzpomínky.

Každý kilometr je přísaha,

že to nevzdáme, i když bolí.

Tenhle vlak není útěk,

je to pochod bez zbraní.

Směr vpřed, i když nevíš kam,

to je nejstarší forma odvahy.

---

(FINÁLNÍ REFRÉN) (Maximální emoce)

Tyhle koleje vedou dál!

Přes jména vyrytá do ticha!

Tyhle koleje vedou dál!

A nesou nás, dokud dýcháme!

Některé války nemají vítěze,

jen ty… co pokračují.

---

(OUTRO) (Vlak mizí v dálce)

Krajina zůstává.

Vlak odjíždí.

Paměť jede s námi.

---