Matylda

(SLOKA I)

Matylda kráčí pomalu,

jak by nikam nespěchala,

v jejím pohledu je klid,

co svět už dávno postrádal.

Nemá potřebu mluvit hlasitě,

stačí, když se usměje,

a všechno kolem na chvíli

zapomene, kam vlastně jde.

(SLOKA II)

Matylda zná hodnotu ticha,

ví, kdy slova ztrácí váhu,

její blízkost je jak večer,

kdy se den ukládá ke spánku.

Není stínem ani světlem,

je přesně mezi tím,

kde se dá být sám sebou

a nic se nemusí skrývat.

(REFRÉN)

Matyldo, v tvém klidu je domov,

kam se chce člověk vrátit,

v tvých očích je jistota,

že není nutné se bát.

Matyldo, když stojíš blízko,

čas ztrácí ostrý tvar,

a všechno, co bylo těžké,

najednou dává se nést dál.

(SLOKA III)

Matylda drží svět pevně,

ale nikdy ho nesvírá,

nechává věci dýchat,

a právě tím je chrání.

Je v ní síla bez boje,

klid bez rezignace,

a kdo ji jednou pozná,

ten ví, že některé cesty vedou domů.

(MOST)

Možná ani netuší,

jak hluboko sahá její vliv,

jak z obyčejných dnů

dokáže udělat bezpečné místo.

A možná právě proto

zůstává tak vzácná,

protože opravdová jistota

nikdy nemusí být okázalá.

(REFRÉN)

Matyldo, v tvém klidu je domov…

(OUTRO)

A když se večer ztiší svět

a světla pomalu pohasnou,

Matylda zůstane v srdci

jako pocit, že je kam patřit.