Žumpík

(sloka 1)

Na rohu stojí legenda, všichni ví o kom je řeč,

malej král z kanálu, velký kecy, žádná řeč.

Vychcanej jak kanál, ale hlava prázdnej byt,

když otevře hubu, chceš se radši otočit.

(předrefrén)

Všichni ví, jak to je, jen on furt nechápe,

že smrad z něj táhne víc než starý odpadky ve sklepě!

(refrén)

Hej Žumpíku, králi stoky,

život ti dal jen blbý kroky,

malej vzrůst a velkej stín,

ale rozum? Ten šel jinam, vím!

Hej Žumpíku, slyš ten křik,

jsi jen vtip a špatnej trik,

Zóna řve to do noci –

nikdo tě tu nechce, hochu, dost!

(sloka 2)

Myslíš, že jsi chytrej, že máš všechny na háku,

ale každej ví, že jsi jen klaun bez mozku v baráku.

Plány velký jak svět, realita nula bod,

každej tvůj krok končí jak totální zkrat a pád.

(bridge)

A když přišla rána, tělo řeklo STOP,

najednou ticho, žádnej tvůj pop.

Život není hra, kde vždycky vyhraješ,

někdy spadneš dolů… a tam už zůstaneš.

(refrén)

Hej Žumpíku, králi stoky,

život ti dal jen blbý kroky,

malej vzrůst a velkej stín,

ale rozum? Ten šel jinam, vím!

Hej Žumpíku, slyš ten křik,

jsi jen vtip a špatnej trik,

Zóna řve to do noci –

nikdo tě tu nechce, hochu, dost!

(outro)

Zóna hoří, pravda pálí,

některý věci prostě bolí,

kdo se chová jak totální dno…

skončí přesně tam – no víš kde, bro.