DRÁČÍ ŘEKA

(Sloka I)

Z mlhy se zvedá údolí, kde Jang-c’ brní jak ocelový had,

v skalách Tří soutěsek přísaha zní – tady začíná náš pád i vzestup zpět.

Voda je jako armáda, která se nikdy nevzdá,

každá vlna úder bubnu, co svolává válečná vojska.

V Čchütchangu se otvírá brána, kde povstali draci z hlubin,

jejich řev se odráží od stěn jak příkaz:

„Kdo vkročí sem, musí být připraven prolévat krev.“

A my kráčíme dál, štíty mokré deštěm, srdce tvrdá jak žula.

(Refrén)

Tam, kde Tři soutěsky volají,

kde bouře tříští mramor dní,

tam armády lidské i božské padají,

a jen silní ze stínů povstanou.

Drak řeky brání svou korunu,

jeho hněv duní v kostech, v zemi i v nebi,

a kdo přežije sílu proudů,

ten zapíše svůj příběh do věků.

(Sloka II)

Ve Wu soutěsce se světlo mění v záblesky bitevních pochodní.

Hory se tyčí jak pevnosti bohů, kteří dávno ztratili trpělivost.

V oparu se rýsují tváře duchů padlých – válečníků,

kteří zde bojovali s řekou ještě před námi.

Jejich kroky slyšíme v nočním hukotu,

jejich hlas šeptá do větru, abychom se nezastavili.

Řeka se zužuje, tlak sílí,

a mezi skalami zní dunění jako těžké válečné stroje.

Každý metr cesty je krví psaná výzva,

ale naše vlajky stále vlají a naše ocel neztratila ostří.

(Most)

V hlubinách se probouzí srdce starého draka,

světlo se tříští o jeho šupiny,

a my, malí před silou živlů,

přesto stojíme, protože už není cesty zpět.

Bitva s přírodou je stará jako lidstvo samo,

a Tři soutěsky jsou její kolébka i hrob.

(Sloka III)

Si-ling – poslední aréna, kde se rozhoduje o vítězství.

Zde řeka útočí, prudká, nelítostná,

a my slyšíme její hněv jako tisíc válečných rohů.

Skalní stěny se k sobě tlačí,

větry víří písek a křik se odráží od žuly.

Ale dnes tu nestojíme jen proti řece –

člověk zde vybudoval vlastní pevnost, přehradu,

kolos z oceli a kamene, monument větší než říše.

A Drak se s ní střetl.

Voda naráží do bran, burácí, láme se,

a země pod námi vibruje jak bitevní pole.

Je to boj dvou světů: příroda proti člověku,

chaos proti řádu, věčnost proti ambici.

(Refrén)

Tam, kde Tři soutěsky volají,

kde bouře tříští mramor dní,

tam armády lidské i božské padají,

a jen silní ze stínů povstanou.

Drak řeky brání svou korunu,

jeho hněv duní v kostech, v zemi i v nebi,

a kdo přežije sílu proudů,

ten zapíše svůj příběh do věků.

(Outro)

A když se bitva uklidní,

vody se tiše rozprostřou po kraji jako opona nad scénou,

ale my víme, že mír je jen krátký sen.

Řeka i člověk si tu vybojovali právo existovat –

a Tři soutěsky dál zpívají svou válečnou baladu,

kde žádný vítěz není věčný.

---