Gabriela

(SLOKA I)

Gabriela přichází tiše,

ale nikdy nezůstane bez stopy,

v jejím kroku je jistota

a v pohledu celé obzory.

Není jen sen na okamžik,

není jen obraz v dálce,

je jako vítr před bouří,

co probudí srdce v hloubce.

(SLOKA II)

Gabriela má v hlase světlo,

které zahřeje i v zimě,

když vysloví pár obyčejných vět,

svět najednou zpomalí.

Nenosí kolem sebe drama,

jen klidnou sílu v očích,

a když se usměje do tmy,

noc ustoupí o krok zpět.

(REFRÉN)

Gabrielo, zůstaň blíž,

když se svět zdá být příliš vzdálený,

v tvém nádechu je klid,

který nedá se ničím nahradit.

Gabrielo, když se mě dotkneš,

mizí všechno, co tíží den,

a zůstává jen ticho,

ve kterém se dá znovu věřit.

(SLOKA III)

Gabriela není hvězda,

co svítí jen pro oči,

je spíš plamen, co vydrží

i když vítr zesílí.

Drží se pevně při zemi,

a přesto míří výš,

v jejím tichém odhodlání

je víc než pouhý slib.

(MOST)

Možná si ani neuvědomí,

jak moc dokáže změnit chvíli,

jak z obyčejného dne

udělá něco, co zůstane.

A možná právě v té opravdovosti

je její dar,

protože skutečná láska

nemusí být hlasitá.

(REFRÉN)

Gabrielo, zůstaň blíž…

(OUTRO)

A když se zavře večer

a světla pomalu hasnou,

Gabriela zůstane v srdci

jako jistota, že některé věci trvají.