Thrill of the Abyssal Heights

(I) (Intro) )Šepoty z krypt)

V prachu oltářů, kde čas hnije,

rozpuká se svatá kůže v hadí svíje.

Varhany krvácí do stínů jak zrádná kněžna noc,

a z trhlin věků stoupá šepot:

„Roztrhni světlo — ať se rouhání stane moc.“

(II) (Antisloka) (Pád světců)

Zpívám modlitbu opačnou,

jež nese jazyk pekelníků,

přísahu k orchestrům propasti,

jež rvou kosti z poslední chvilky ticha.

Korouhve pálím, popel víří,

kde kdysi zněl chorál kajícníků.

Teď jen praskání lebek v chóru

a drápy démonů místo zvoníků.

(III) (Most) (Rituál zatracení)

Když hvězdy černají jak hřích,

když měsíc praská v rudých křečích,

otvírám kalich z popelavé krve,

plním jej zbytky víry,

jež jsem vyřezal z božích žeber.

„Blaze temnotě, která zlomí trůny světla!“

(IV) (Refrén) (Antimše)

V popelu padlých svatostánků

tančí můj stín s pekelnými kněžkami.

A pálí jazykem zvrácené liturgie

každý verš, jenž kdyžsi patřil nebi.

(Refrén)

⚰️ Zpívám antimši pro tvé pády,

⚰️ v chrámu stínů spálím všechny řády.

⚰️ Krev místo vína, lebky místo chlebů —

⚰️ a světlo dusím v plamenech hnědnu.

(V) (Slavoliturgie temnoty)

Chrličové pláčou špínu století,

jak nože cherubů rezavějí v bahně.

Vymítám světlo knutou ze žhavých řetězů,

každý verš je zvrácením v jazyku zatracených.

Kněz zkamenělý v hrůze se láme,

jeho víčka svírám v knihách ze stínů.

A v jeho ústech pálí zakázaná pravda:

„Peklo je chrám, kde není odpuštění.“

(VI) (Závěrečný soud popela)

A když poslední zvon pukne stříbrným kvílením,

já vztáhnu ruce k hořícím nebesům,

ulomím trůn světce jako shnilý kámen

a z jeho prachu stvořím nový hymnus noci:

„Temnota je věčnost, světlo jen chyba.“