„Země, kde šeptá čas“

(Intro – jemná mlha a tiché chorály)

V zemi, kde ráno zlatem dýchá,

a stíny hor jak prastarý lid vstávají,

tam ticho v lese runy píše,

a řeky staré příběhy vyprávají.

(Verse 1)

Pod Řípem stojí dávná stráž,

kořeny stromů hlídají náš prahvěk.

V každém kroku slyšíš tvář

země, která víc než tisíc let je zpěv.

Bílé skály v Českém ráji,

kde vítr v skalních branách kouzla tká,

a hluboké lesy Beskyd tají,

že starý duch hor stále bdí a nespí dál.

(Chorus – mystický, široký)

Óóó – země, kde šeptá čas,

kde kroky mění se v hlas pradávných cest.

Óóó – v srdci Evropy chrám je v nás,

kde příroda píše svůj věčný, živý text.

(Verse 2)

Vltava zpívá stříbrnou píseň,

když protéká Prahou, městem hvězd.

Kamenné mosty mají duši tisíc příseń,

jež hlídá noc a nikdo nezná jejich trest.

A tam, kde Krkonoše trůní v mlze,

Sněžka drží oblakům svou dlaň.

V krajině, která nikdy nezmizí slze,

jen síla hor a starých runích bran.

(Chorus)

Óóó – země, kde šeptá čas,

kde kroky mění se v hlas pradávných cest.

Óóó – v srdci Evropy chrám je v nás,

kde příroda píše svůj věčný, živý text.

(Bridge – mystická atmosféra, tiché tóny)

V noci nad Šumavou hvězdy planou,

jako by pamatovaly kroky dávných věků.

Každá kapka rosy svítí tajemnou branou,

jež otvírá světlo v ranním běhu.

(Final Chorus – silný, ale pořád snový)

Óóó – země našich krás,

co v duši zanechá posvátný hlas.

Óóó – přírodo, tvůj věčný ráz,

je píseň, která přežije každý čas.

---