HOLÝMA RUKAMA

(guitar solo)

---

(INTRO) (instrumental, ticho, smyčce)

Město dýchá slaný vzduch,

pláž má barvu klidu,

nikdo netuší,

že vteřina změní svět.

(violin solo)

---

(SLOKA I)

Seděl v kavárně, obyčejný den,

dvě malé dcery doma, v hlavě jen sen,

že svět je místo, kde strach nemá tvář,

kde slunce vyjde znovu, i když padá hráz.

Ozval se výstřel, kov roztrhl vzduch,

dav se rozpadl, ztichl každý duch,

a on vstal beze slov, bez plánu, bez zbraní,

jen srdce bilo — a víra ho chrání.

---

(SLOKA II)

Mezi auty, stín a dech,

krok za krokem, čas se láme,

vidí muže s nenávistí v očích,

svět se houpe na hraně.

Není voják, není soudce,

není hrdina z knih,

je to muž, co ví,

že zlo se někdy zastaví jen blízko,

jen teď, jen tady, jen v těchto vteřinách.

---

(REFRÉN)

Holýma rukama proti smrti,

bez nenávisti, bez vlajek a lží,

jeden muž, jeden čin,

když svět zadržel dech.

Holýma rukama proti zlu,

ne podle víry, ne podle krve,

ale podle odvahy,

která se narodí, když už není kam utéct.

---

(SLOKA III)

Vrhl se vpřed, čas praskl jak sklo,

zápas, křik, pak ticho, co bodlo,

zbraň padla na zem,

a pláž znovu dýchá.

Čtyři rány v těle, ale stojí dál,

ne pro slávu, ne pro potlesk davů,

jen proto, že někdo musel říct:

„Tady to končí.“

---

(MOST) (zpomalit, sbor, orchestr)

Je muslim… stejně jako ten, kdo střílel,

ale víra není zbraň,

víra je most.

Nejsou to slova, co zachraňují svět,

jsou to činy v tichu,

když se nikdo nedívá.

Otec dvou dcer,

syn rodičů z Idlíbu,

občan světa,

který řekl ne.

---

(REFRÉN II) (silnější)

Holýma rukama proti smrti,

a svět se na chvíli spojil v jeden hlas,

nejsou barvy, nejsou hranice,

jen život, co zůstal mezi námi.

Holýma rukama proti zlu,

tohle je pravda, co nelze popřít,

hrdina nevypadá jako z filmu,

hrdina prostě vstane.

---

(OUTRO) (ticho , piano, smyčce)

Modlí se za něj otec,

město šeptá jeho jméno,

a moře si pamatuje den,

kdy člověk byl víc než strach.

Holýma rukama…

svět ještě má naději.

---