Strážce hlubin

(Těžké, pomalé riffy, zvuk šplouchání vody a ranního lesa)

Mlha se válí nad hladinou hlubokou,

stříbrný opar tančí nad vodou divokou.

Pruty jsou tiché, jen vážka křídlem šustne,

v rákosí ticho, než srdce hladiny pukne.

Světlo se láme v kapkách ranní rosy,

příroda šeptá, stíny jsou bosý.

Ó, hlubino, co v sobě skrýváš za tajemství?

Království ticha, kde vládne vodní poselství.

Zlaté šupiny blesknou pod temnou vlnou,

rybářská duše je nadějí plnou.

Pokora k řece, úcta k lesům tichým,

v tomhle tanci jsme jen stínem hříšným.

Starý dub shlíží na koryto dravé,

v hlubině čeká monstrum, to pravé.

Není to souboj, je to tichý slib,

pustit ji zpátky, tak je to líp.

Vůně bahna a jehličí v dlaních,

pravda se skrývá v nekonečných ranních.

(Tempo ještě více zpomalí, kytary se utápí v reverbu)

Proud nese čas, co nikdo nevrátí,

v zrcadle vody se každý z nás ztratí.

Jen ryba a já, dva světy se protnou,

pod oblohou šedou, nekonečně krotkou.

(Dlouhé, táhlé, plačtivé metalové sólo)

Ó, hlubino, co v sobě skrýváš za tajemství?

Království ticha, kde vládne vodní poselství.

Zlaté šupiny blesknou pod temnou vlnou,

rybářská duše je nadějí plnou.

Voda se utiší...

Hladina mlčí...

Příroda dýchá...

(Fade out do ticha a zvuku tekoucí vody)