KRÁSNÝ SEN

(SLOKA I – male vocal)

Byl to krásný sen, co mě unesl do dálky,

pod hřebeny hor, kde zní prastaré války.

Kde hromy zpívají s větrem svou píseň,

a svět je čistý – bez zbraní, beze stínů, bez tíseň.

Pod vrcholky mlžnými se táhla zem jak obraz dávných mistrů,

a každá skála šeptala jméno času, co nikdy nezemřu.

Jezera modrá jak nebe v ranním tichu,

voda plná ryb, zrcadlí krásu, jež uniká z dechu.

(REFRÉN – female & male duet)

Krásný sen, kde příroda vládne dál,

kde zvěř se v harmonii s hvězdami smál.

Krásný sen, kde světlo září v nás,

v symfonii hor, v té metalové kráse, co trhá čas.

Krásný sen – ať nikdy nepomine,

ať zůstane v duši, kde se rodí síla, která nezahyne.

(SLOKA II – female vocal)

Ty jsi měla památky staré jak věky,

kamenné brány, schody ztracené v větru měkké.

V ulicích historie šeptal každý dům,

příběhy královen, bojovníků, pokladů a snů.

Stíny tančily po zdech vytesaných bohy,

a já cítila jejich pohled, když zpívali tóny.

Každý krok tam voněl legendou,

každý oblouk v chrámu nesl stopu cestou kamenou.

(MOST – orchestral rise, male growl + female vocal)

Do džungle vede stezka, kde liány drží dech,

a ptáci křičí barvy, jak by maloval je sám bůh ve snech.

Vlčí drápy kreslí příběhy po kůře stromů,

a z hlubin hlíny dýchá síla pradávného domů.

(SLOKA III – male vocal)

A pak jsem stál před stolovou horou,

její vrchol pohlcen tajemnou krásou.

Byla to koruna světa, pevná jak železný trůn,

v mlhách se ztrácela jako mezník dávných run.

Na jejím vrchu žila zvířata, jaká jsem nikdy neviděl,

stíny, barvy, dech – svět, o kterém jsem jen snil a neslyšel.

Pohybovali se tiše, důstojně, jak tvorové z hvězd,

jak strážci času, co chrání tuhle posvátnou zem před jedem cest.

(REFRÉN II – duety, silnější, plný orchestr)

Krásný sen, kde zní křídla a kroky zvířat v dál,

kde se svět rodí v slunci a zpívá, že nikdy nepřestal.

Krásný sen, kde je modř jezer hlubší než náš dech,

kde hory stojí věčně a chrání vše živé v snech.

Krásný sen – o přírodě, co nezradí,

o volnosti, která z lidí i bohů strach vypráví.

(INSTRUMENTÁLNÍ PASÁŽ – symphonic metal, rychlý riff + tribal drums)

Orchestr stoupá, bubny se lámou,

vítr nese křik sokolů nad skalou.

Struny pálí, ocel zní,

a celý sen se hroutí v jediný tón, co nikdy nezhasíná.

(ZÁVĚR – female soft, male echo)

Byl to krásný sen…

kde každý tvor měl domov svůj,

kde svět byl čistý, divoký a můj.

A když jsem procitl, znělo to dál,

jak píseň přírody, která mě k sobě volá a stále mě zval.

(FINÁLE – společně)

Krásný sen!

Ať žije v nás, ať nikdy nezmizí,

ať jeho hlas chrání svět od temnoty i krize.

Krásný sen!

Metal a příroda v jediném tónu –

symfonie života, psaná ve hvězdném zákonu.

---