SVĚTLO CO NEZHASNE

(Sloka I)

V chodbách ticha zní kroky dávných dnů,

kde strach se mísil s nadějí snů.

Bílé stěny, osud vteřin pár,

den se změnil v nekonečný žár.

V ruce dítě, v očích klid,

když svět se láme, on stál si jist.

Neutekl, neuhnul stranou,

láska je silnější než ráno.

(Předsbor)

A když se nebe zatáhlo tmou,

zůstala stopa, co nezmizí s mlhou.

(Refrén)

Světlo, co nezhasne v bouři ani v dýmu,

jména vyrytá do srdcí i do ticha snů.

Padli jste, ale stojíte dál,

v každém z nás váš odkaz zůstal.

Světlo, co nezhasne, i když čas bolí,

hrdinové beze zbraní, se ctí a se zbrojí.

(Sloka II)

Jiný den, jiná stráž,

povinnost těžší než ocelová hráz.

Ve vazbě města, v šedi zdí,

srdce bije – dokud žijí sny.

Život krátký, ale pevný jak skála,

spravedlnost nebyla jen slova malá.

Když přišla rána, neuhnul zpět,

čest se neměří délkou let.

(Předsbor)

A i když ticho křičí dnes,

pravda zůstává – nezlomíš čest.

(Refrén)

Světlo, co nezhasne v bouři ani v dýmu,

jména vyrytá do srdcí i do ticha snů.

Padli jste, ale stojíte dál,

v každém z nás váš odkaz zůstal.

Světlo, co nezhasne, i když čas bolí,

hrdinové beze zbraní, se ctí a se zbrojí.

(Most – klidněji, emotivně)

Nejsou to čísla, nejsou to dny,

jsou to příběhy, co mění nás všechny.

Otcové, kolegové, muži z masa a kostí,

co učili svět, co znamená lidskost.

(Kytarové sólo – pomalé, táhlé)

(Závěrečný refrén – silně)

Světlo, co nezhasne, ani když padá noc,

vaše jména šeptá vítr, má v sobě vaši moc.

Skláníme hlavy, ale stojíme vzpřímeně dál,

protože díky vám víme, co znamená stát.

(Outro)

Čest.

Paměť.

Světlo… co nezhasne.

---