Válečník hladiny

(INTRO) (vítr, vzdálené hromy, orchestr)

(sbor šeptem)

Voda volá… přijď a stůj…

(SLOKA I)

Na břehu stojím, nebe tmavne,

vítr láme špičky rákosí,

hladina šeptá jméno dávné,

boj se blíží v temné krásnosti.

Prut je kopí, vlasec struna,

napnutá jak nervy v nás,

mraky táhnou jako armáda,

hrom je buben válečných čas.

Kapři krouží pod hladinou,

štika číhá v stínu trav,

candát stříbrným bleskem míjí

kořist v temných hloubkách vodních krav.

Sumec starý jak sám čas řeky

leží v jámě, tiše bdí,

každý tvor je bojovník vody,

každý dýchá, každý ví.

(PŘEDREFRÉN)

Bouře vstává z dálky černé,

křídla racků řežou mrak,

nadechni se, drž se pevně —

živly neznají strach.

(REFRÉN) (epický sbor)

U hladiny stojím proti větru,

déšť mi řeže do tváře,

bojovník bez meče a štítu,

jen s vírou, co nezhasne.

Orli krouží nad bouří světa,

volavka drží stráž,

v tomhle boji nejde o slávu,

jde o ticho, co chráním dál.

(SLOKA II)

Déšť se mění v ostré šípy,

blesk rozřízne obzor v půl,

labuť mizí v bílém stínu,

kormorán se zvedá vzhůru.

Ledňáček jak modrý plamen

proletí nad hladinou,

život plane v každém křídle,

v každé šupině pod vodou.

Plotice se třpytí v proudu,

okoun hlídá kamenný hrad,

pstruh jak stín horského ducha

proplouvá jak tajný řád.

Vlny bijí do mých nohou,

zem i voda v jednom jsou,

já tu stojím proti živlům,

ale srdce bije s řekou mou.

(PŘEDREFRÉN II)

Napni vlasec, drž se země,

každý nához je výkřik snů,

největší válka není venku —

je to boj o klid uvnitř dnů.

(REFRÉN) (silnější, dvojhlasy)

U hladiny stojím proti bouři,

hrom mi burácí v žilách,

nejsem pánem, jsem jen součástí

toho, co má věčný dech a sílu dál.

Sumec hluboký, štika prudká,

kapr zlatý jak dávný štít,

v jejich světě jsem jen hostem,

co se učí pokorně žít.

(ORCHESTRÁLNÍ MEZIHRA) (rychlá kytara, dvojkopák 170 BPM)

(bouře vrcholí, kytary s orchestrem)

(MOST) (ztišení, jen piano + déšť)

A když vítr zlomí větve,

a voda stoupne přes břeh,

stojím pevně, ne jako vládce,

ale jako svědek těchhle cest.

Volavka znovu najde klid,

orel se vrátí nad proud,

po každé válce s živly

zůstane ticho — a moudrost s ním.

(GRAND REFREN) (plný orchestr + sbor)

U hladiny nacházím sílu,

co v bouři nezmizí,

v očích ptáků čtu tu víru,

že život vždycky zvítězí.

Když vítr umlkne nad řekou

a mraky ztratí hněv,

bojovník bez zbraní odchází,

ale v srdci nese zpěv.

U vody jsem víc než tělo,

víc než jméno, víc než cíl,

jsem součástí větru, kapek,

a toho, co tu bylo dřív.

(OUTRO) (déšť ustává, šum vody, sbor)

Voda zná můj boj i ticho…

a já znám její klid.