Město v lesích

Ve světlém ránu mezi stromy

město tiše dýchá,

věže se zvedají jako tóny fléten

a střechy se třpytí v listí.

Ulice plynou lehce jako menuet,

smích se mísí s větrem

a kámen není těžký –

je ladný, téměř zpívá.

Lesy objímají město

jako jemná harmonie,

každý krok má řád i radost,

každé ticho má úsměv.

Hudba zde není skrytá –

je v oknech, v chůzi, v světle,

v kráse, která netlačí,

jen přirozeně je.