[Sloka 1]
Z Bědovic vítr vane, studený jak ocel,
tam Pepa vstává ráno, jak válečný posel.
Ruce má z kamene, srdce jak z ledu,
když vejde do haly, všichni jdou k němu.
[Refrén]
Hej! Pepo z Bědovic!
kladivo v ruce, v očích má oheň!
Hej! Pepo z Bědovic!
když jde do boje, země se chvěje!
[Sloka 2]
Dým stoupá k nebi, kov zpívá v žáru,
Pepa se směje – má sílu darů.
Žádný strach nezná, jen práci a boj,
v srdci mu duní starý severní roj.
[Refrén]
Hej! Pepo z Bědovic!
kladivo v ruce, v očích má oheň!
Hej! Pepo z Bědovic!
když jde do boje, země se chvěje!
[Bridge – pomalejší, epické]
Když padne noc a oheň dohasíná,
Pepa si sedne… a s medovinou vzpomíná.
Na bitvy, co přišly, na rány i smích,
na život drsnej, co psal se v nich.
[Finální refrén – silně]
Hej! Pepo z Bědovic!
železo praská pod jeho silou!
Hej! Pepo z Bědovic!
jeho jméno zní krajinou živou!