MONIKA

(SLOKA I)

Monika přichází tiše,

jak večer nad řekou,

v jejích očích je světlo,

které nezhasne tmou.

Nenosí kolem sebe hluk,

jen klid v každém kroku,

a když se usměje do ticha,

den se najednou rozjasní.

(SLOKA II)

Monika má v hlase něhu,

co zahřeje i v zimě,

když vysloví mé jméno,

svět zpomalí na chvíli.

Není bouří ani ohněm,

je spíš tichý plamen,

který hoří pomalu

a přesto vydrží.

(REFRÉN)

Moniko, zůstaň blízko,

když se noc zdá být dlouhá,

v tvém pohledu je domov,

který jsem dlouho hledal.

Moniko, když stojíš vedle mě,

svět je najednou klidný,

v tvé blízkosti mizí strach

a všechno je jednodušší.

(SLOKA III)

Monika drží naději

bez velkých slov a slibů,

její ticho je odpověď

na otázky, co nosím v sobě.

Stačí jeden pohled

a člověk ví, že smí věřit,

že některé chvíle

mohou trvat navždy.

(MOST)

Možná ani netuší,

kolik světla rozdává,

jak dokáže obyčejný den

proměnit v něco vzácného.

A možná právě v té prostotě

je její krása,

protože opravdová láska

nikdy nemusí křičet.

(REFRÉN)

Moniko, zůstaň blízko…

(OUTRO)

A když se večer ztiší svět

a světla pomalu pohasnou,

Monika zůstane v srdci

jako melodie, která nekončí.