DŮM, KDE SE DRŽÍ ČAS

---

(INTRO) (Tiché piano, dech místnosti)

Stěny si pamatují kroky.

Stůl zná doteky rukou.

Čas se tu nezastavil —

jen se naučil čekat.

---

(SLOKA I) (Mužský hlas)

V očích je mapa let,

vrásky jsou cesty, co vedou domů.

Smích přežil víc než bouře,

a ticho ví, kdy mlčet.

Ruce, co hladily rána,

nesly víc, než bylo vidět.

Každý den byl malá výhra,

i když to bolelo říct.

---

(PRE-REFRÉN) (Jemné napětí)

Když se svět zmenší na místnost,

zjistíš, co má cenu chránit.

---

(REFRÉN) (Plný, hřejivý)

Tohle je dům, kde se drží čas,

kde jména nejsou potřeba.

Tohle je dům, kde se drží čas,

a srdce ví, kam patří.

Nejsme bez chyb, nejsme beze stop,

ale stojíme — spolu.

---

(SLOKA II) (Teplejší barvy)

U stolu hoří světla,

sklenice zní jak slib.

Příběhy se vrací dokola,

a pokaždé jinak.

Někdo se směje očima,

někdo tiše hlídá noc.

Věrnost má čtyři tlapky

a ví, kdy přijít blíž.

---

(REFRÉN II) (Silnější)

Tohle je dům, kde se drží čas,

i když venku padá sníh.

Tohle je dům, kde se drží čas,

a bolest tu má klid.

Co jsme ztratili, neseme dál,

co máme — chráníme.

---

(MOST) (Ztišení, smyčce)

Ne všechno se řekne nahlas.

Ne všechno je třeba spravit.

Někdy stačí zůstat,

a dát světu chvíli.

---

(SLOKA III) (Gradace)

Tváře se mění s roky,

ale pohled zůstává.

Když přijde únava,

je tu místo, kde sednout.

Učíme se pouštět,

učíme se držet.

A mezi tím roste ticho,

co není prázdné — jen pravé.

---

(FINÁLNÍ REFRÉN) (Vrchol)

Tohle je dům, kde se drží čas!

Kde láska nemá podmínky!

Tohle je dům, kde se drží čas!

A my jsme jeho hlas!

Až jednou zhasnou světla,

zůstane teplo ve zdech.

---

(OUTRO) (Piano doznívá)

Dům dýchá.

Čas čeká.

My zůstáváme.