Anděla

(SLOKA I)
Anděla přichází tiše,
jak ráno nad střechami,
v očích má kousek nebe
a klid mezi dlaněmi.
Nenosí kolem sebe křik,
jen tiché světlo v kroku,
a kde se zastaví na chvíli,
tam zmizí stín i z hloubky.

(SLOKA II)
Anděla mluví potichu,
ale každé slovo zůstává,
když se usměje do tmy,
noc už není tak temná.
Není bouří ani ohněm,
je spíš jemný dech,
který vrací víru
do obyčejných dnů.

(REFRÉN)
Andělo, zůstaň blízko,
když svět se zdá být dál,
v tvém tichu je domov,
který jsem dlouho hledal.
Andělo, když se na mě podíváš,
všechno dává smysl,
v tvém světle mizí pochybnost
a zůstává jen klid.

(SLOKA III)
Anděla drží srdce pevně,
ale nikdy netlačí,
dává víc, než si vezme,
a nikdy to nepočítá.
Její přítomnost je jistota,
která nepotřebuje slib,
jen obyčejné chvíle,
kdy stačí být a dýchat.

(MOST)
Možná ani netuší,
kolik světla v sobě nosí,
kolik ticha promění
v něco, co se dá unést.
A možná právě v té jemnosti
je její síla,
protože některé ženy
nemusí křičet, aby zářily.

(REFRÉN)
Andělo, zůstaň blízko…

(OUTRO)
A když se večer ztiší svět
a světla pomalu hasnou,
Anděla zůstane v srdci
jako světlo, které nezhasne.

Romantic gentle ballad, soft piano, strings, warm male vocal, calm emotional build up, tender mood