Jezera bohů

(Sloka I)

Když svět byl mladý a nezkrocený,

na nebi zuřili bohové zrození z jisker.

Hromy se lámaly o prastaré štíty hor

a jejich slzy, rozpálené ohněm válek,

vpadaly do země jako padající hvězdy.

Tak vznikla jezera – oči titánů,

jež bdí nad rovnováhou světa,

kde se odráží věčnost i slib z dávných věků.

(Refrén)

Ó jezera bohů, zrcadla nebes,

vás stvořil hněv i milost pradávných sil.

Z hlubin se zvedá hlas, co volá přes čas,

píseň světla i temnoty, co nikdy neutichl.

Váš dech je bouře, váš klid je chrám,

kde spí kroniky věků v šepotu vln.

Ó jezera bohů, zvedněte svou píseň,

ať ozvěna stvoření vibruje zemí jak hrom!

(Sloka II)

Pod hladinou spí stříbrní strážci,

duchové vod, děti Lunární královny.

Každá vlna nese jméno z hvězd,

každý příboj tlukot srdcí pradávných.

Kdo se odváží vstoupit do posvátných vod,

slyší šepot Orákula – hlas božího pramene.

Je to varování i dar pro vyvolené,

neboť jezera jsou bránou mezi světem lidí a věčností.

(Most)

Až se rozestoupí mraky nad Olympem

a ohnivé vozy bohů sjíždějí k zemi,

zvednou se jezera v hymně, která otřese nebem.

Smyčce bouře, tympány větru,

tenor hromu a soprán hvězd –

orchestr, v němž hraje samotný čas.

A pod vodní klenbou se zrcadlí

tvář bohyně zrození i zkázy.

(Refrén) (Grand Orchestral)

Ó jezera bohů, zrcadla nebes,

tam kde se světlo i tma rodí znovu.

Z hlubin se zvedá hlas, co volá přes čas,

píseň, která rozevírá brány světa domů.

Váš dech je bouře, váš klid je chrám,

v němž hvězdy skládají přísahu věčnosti.

Ó jezera bohů, ukažte nám cestu,

nechť putující duše najde svou symfonii.

(Závěr – Koda)

Až ti utichnou slova i poslední tón,

na hladině se rozzáří průvod bohů.

Jezero se rozevře jako brána světla

a v jeho odrazu uvidíš svou minulost i budoucnost.

Tam pochopíš tajemství stvoření,

že i kapka vody nese sílu hvězdy.

Tak zpívají jezera bohů –

a jejich hlas nezemře nikdy.

---