Symfonie u hladiny

(SLOKA I)

Na břehu stojím, svět se tiší,

mlha se zvedá nad hladinou,

slunce se láme o špičku prutu,

den začíná symfonií tichou.

Řeka plyne jak dávná píseň,

co zpívá o čase i snech,

každý kruh na klidné vodě

je odpověď na lidský spěch.

Kroky v rosou mokré trávě,

vzduch má chuť po ránu čistou,

v dálce volá křídlo racka,

nebe kreslí linku jistou.

(PŘEDREFRÉN)

Napni vlasec, nadechni se,

život plyne v proudu dál,

každé čekání má smysl,

každý okamžik je dar.

(REFRÉN) (epický sbor)

U hladiny slyším tlukot světa,

v každé vlně je síla i klid,

ryby stříbrem kreslí léta,

učí mě zpomalit a žít.

Orli krouží nad mým ránem,

ptáci jsou mým chórem snů,

u vody nejsem nikdy sám,

tady nacházím svou sílu dnů.

(SLOKA II)

Kapři šeptají v hloubkách ticha,

štika stínem projíždí proud,

život pod hladinou dýchá,

neviditelný, silný, hrdý a proud.

Ledňáček sedí jako strážce,

v očích moudrost dávných let,

její klid mi tiše říká:

„Nespěchej, svět nikam neutek.“

V rákosí zpívá ranní vítr,

labuť klouže jak bílý sen,

každý záblesk šupin ve vodě

je víc než jen obyčejný den.

(PŘEDREFRÉN II)

Struny orchestru sílí v dáli,

bubny tepou jako proud,

čekání není slabost,

je to odvaha zůstat tu.

(REFRÉN) (mohutnější, dvojhlasy)

U hladiny slyším tlukot světa,

v každé vlně je síla i klid,

ryby stříbrem kreslí léta,

učí mě zpomalit a žít.

Když vítr rozezní rákosí,

je to válečný pochod snů,

bojovník bez zbraní stojím tu,

a chráním ticho svých dnů.

(ORCHESTRÁLNÍ MEZIHRA) (sólo housle + kytara)

(stoupající melodie, rychlé tempo 170 BPM, epická gradace)

(MOST) (ztišení – jen piano + hlas)

V každém náhozu je naděje,

v každém tichu odpověď,

voda mě učí pokoře,

učí mě prostě být.

Nejde jen o úlovek,

nejde o trofej v síti,

jde o chvíli mezi nebem a řekou,

kdy srdce přestane se bít ve spěchu.

(GRAND REFREN) (plný orchestr + sbor)

U hladiny nacházím sílu,

co ve mě tiše přebývá,

v očích ptáků čtu tu víru,

že krása světa přežívá.

Ryby tančí pod hladinou,

život proudí bez hranic,

u vody jsem víc než jméno,

jsem součástí hvězd i řas.

U hladiny slyším pravdu,

že největší bohatství je klid,

v tichu ranního nádechu

se znovu učím žít.

(OUTRO) (sbor + zvuk vody)

Voda dýchá… voda zná…

kdo ji slyší… nezůstává sám…