Stříbro země

Pod temnými skalami, kde země sotva dýchá,

horníci scházejí dolů, srdce bijí v hlubokém tichu.

V hlubinách pod městem, kde světlo dávno zhaslo,

bije síla lidí, co se nikdy nevzdala.

S kladivem v ruce, v chladném vlhkém kameni,

každý úder zní jak slib, že přijde chléb i nový den.

Šachta volá jejich jména, země otevírá hruď,

a Kutná Hora roste, protože oni nesli její budoucnost.

Refrén:

Stříbro země, stříbro září všem,

z hlubin k nebi město roste jako sen.

Kameny zpívají, kámen a srdce v jednom taktu,

Kutná Hora, tvá sláva žije dál každý den, bez zmatku.

Prašnými chodbami, kde světlo sotva plane,

kráčí horníci dál, i když noc se k nim sklání.

Jejich hlasy tiše zní, modlitba v každém kroku,

a kapličky nad městem střeží je na každém boku.

Když ráno nad kopci stříbrně zazáří,

zvonice hlásí nový den, práce znovu ožívá.

Mince jiskří, říše volá jejich sílu a čas,

stříbro z hor dává moc, kterou nezlomí žádný hlas.

Refrén:

Stříbro země, stříbro září všem,

z hlubin k nebi město roste jako sen.

Kameny zpívají, kámen a srdce v jednom taktu,

Kutná Hora, tvá sláva žije dál každý den, bez zmatku.

Pod Božíma očima stavěli svatou Barboru hrdě,

každý pilíř vypráví, kdo práci v srdci nesl věrně.

Jejich ruce nesly město, co dodnes pevně stojí,

a příběh horníků žije v každé ulici, kde paměť hovoří.

Závěrečný refrén:

Stříbro země, tvé věčné je volání,

z dávných šachet roste síla, co nikdy nezhasíná.

Kutná Hora – město kamene, krve, práce i krás,

stříbro země, tvůj odkaz v lidech žije dál v nás.