Viktorie

(SLOKA I)

Viktorie vstoupí do místnosti

a vzduch se lehce promění,

není v tom hluk ani pýcha,

jen tichá jistota v držení.

Má krok, co zná svůj směr,

a oči, které se nebojí,

když se usměje do tmy,

noc ustoupí bez boje.

(SLOKA II)

Viktorie není jen jméno,

je to pocit pod kůží,

když všechno kolem ztrácí tvar

a člověk hledá, kam složí dny.

Není křehká jako sklo,

je pevná jako kámen,

a přesto když se dotkne ruky,

je v tom víc než jen plamen.

(REFRÉN)

Viktorie, jsi moje výhra,

i když svět někdy klopýtá,

v tvém pohledu je síla,

která nikdy neprohrává.

Viktorie, když stojíš vedle mě,

mizí strach i pochybnost,

protože v tobě je jistota,

že láska může zvítězit.

(SLOKA III)

Viktorie kráčí vpřed,

i když vítr fouká proti,

nezastaví ji stín ani déšť,

protože ví, kým chce být.

Drží hlavu rovně,

a srdce otevřené,

a právě v tom je její dar –

že zůstává skutečná.

(MOST – silnější nárůst)

Možná ani neví,

kolik odvahy dává kolem,

kolik ticha promění

v naději, co se vrací.

A když padne den a svět se láme,

ona zůstane stát,

ne jako královna na trůnu,

ale jako žena, co se nevzdá.

(REFRÉN – plný)

Viktorie, jsi moje výhra…

(OUTRO)

A když se zavře noc

a světla zůstanou jen v dálce,

Viktorie zůstane v srdci

jako vítězství bez poražených.