Ivana

(SLOKA I)
Ivana přichází bez hluku,
jak vítr mezi domy,
v jejím pohledu je jistota,
co zůstane i po bouři.
Není to jen jméno v kalendáři,
je to krok, co má svůj směr,
a když se zastaví na chvíli,
čas ztratí ostrý hrot.

(SLOKA II)
Ivana mluví klidně,
ale její hlas má sílu,
co projde až pod kůži
a zůstane tam déle.
Není hvězdou, co oslní,
je spíš plamen v noci,
který tiše hoří dál,
i když vítr zesílí.

(REFRÉN)
Ivano, zůstaň ještě chvíli,
nech svět jen pomalu znít,
v tvé blízkosti je ticho,
ve kterém se dá dýchat líp.
Ivano, když stojíš vedle mě,
mizí strach i spěch,
v tvých očích je odpověď
na otázky, které nesu v sobě.

(SLOKA III)
Ivana drží rovnováhu,
mezi snem a skutečností,
ví, kdy mluvit a kdy mlčet,
a právě tím je silná.
Nečeká obdiv ani slávu,
nepotřebuje potlesk,
stačí jí obyčejná chvíle,
kdy se srdce neztrácí.

(MOST)
Možná ani netuší,
kolik klidu rozdává,
kolik neklidných myšlenek
dokáže proměnit v jistotu.
A možná právě v té jednoduchosti
je její krása,
protože opravdová láska
nikdy nemusí být hlučná.

(REFRÉN)
Ivano, zůstaň ještě chvíli…

(OUTRO)
A když se noc zavře kolem oken
a světla pomalu pohasnou,
Ivana zůstane v srdci
jako jistota, že nejsem sám.

Romantic emotional ballad, piano and soft strings, warm male vocal, gentle build up, heartfelt mood